Žáci a studenti základních a středních škol si poslední červnový den užívali jako první den prázdnin. Šťastnější vysokoškoláci mají prázdniny už o něco déle, jiní se připravují na to, že ročník dokončí až v září. Pracující se mohli alespoň radovat z volné soboty. Ať už kdokoliv patří do kterékoliv skupiny, mohl si vyprosit Boží požehnání na léto na přímluvy svatého poustevníka Ivana Českého. S požehnáním Jeho Blaženosti Kryštofa, arcibiskupa pražského a metropolity českých zemí a Slovenska, dne 30. června (jako již tradičně touto dobou) pravoslavní věřící putovali do Svatého Jana pod Skalou, kde v 9. století svatý poustevník v jeskyni přebýval.
Možností, jak na slavnostní liturgii dorazit, bylo několik. Někdo přijel autem nebo autobusem přímo na místo, sportovněji založení jeli z Prahy na kolech, a další zvolili cestu vlakem do Srbska, odkud pokračovali pětikilometrovým pěším pochodem. Aby nás pochod důstojně na poutní slavnost připravil, byl pojat jako modlitební procesí s korouhvemi a ikonami pod vedením o. Patrika Ludvíka z Lanškrouna a o. Metoděje Kouta z Františkových Lázní. V podstatě jsme se stali atrakcí pro tamní výletníky, kteří si nás se zájmem fotili — a my tak měli možnost dokázat, že se před lidmi za Krista nestydíme. Asi dvacetičlenného procesí se zúčastnili také někteří členové Bratrstva pravoslavné mládeže.
Duchovně posilněni jsme dorazili k římskokatolickému kostelu postavenému přímo nad jeskyní sv. Ivana. Tam jsme se přivítali s dalšími poutníky a vešli do jeskyně, kterou berounští farníci vedeni o. Igorem Efremuškinem proměnili na provizorní pravoslavnou kapli. Zatímco venkovní teploty prudce stoupaly, my mohli ve chladu jeskyně očekávat metropolitu Kryštofa a jeho vzácného hosta srbského vladyku Grigorije, biskupa zahumsko-hercegovského a přímořského. Slavnostní svatá liturgie začala o půl jedenácté, a zaplněnou jeskyní kromě u nás tradičních jazyků českého a církevně-slovanského zněla i naším uším relativně nezvyklá srbština.
Po zakončení liturgie u pravoslavného kříže u kostela mohli poutníci uctít kříž s ostatky sv. Ivana, který na pouť přivezl o. Metoděj Kout. Po nasycení duchovním jsme se mohli občerstvit i tělesně, a to na farní zahradě. Neformálními rozhovory u grilované ryby se tak utužila naše bratrská pouta.
Letošní svatoivanská pouť patří minulosti, a nám nezbývá nic jiného, než s nadějí očekávat příští rok, kdy se, dá-li Pán, do Svatého Jana pod Skalou vydáme znovu. Nechť nás radost, kterou jsme v jeskyni sv. Ivana načerpali, provází nejen přes léto. Svatý poustevníku Ivane, pros Boha za nás!
Daniel
