Část českých poutníků z řad BPM, kteří se vraceli z ukrajinského Počajeva, se na víkend od soboty 18. do neděle 19. srpna zastavila na severovýchodním Slovensku v Uličském Krivém poblíž hranic s Ukrajinou. Připojila se tak ke slovenským mládežníkům, kteří v blízkosti skytu, v němž vedl modlitební život igumen Ignatij, přebývali už od čtvrtka 16. srpna. Hlavním důvodem byla 5. pouť ke skytu u příležitosti svátku Proměnění Páně.
Igumen Ignatij (Čokina) se v Uličském Krivém narodil v roce 1899. Za první republiky se aktivně zapojil do misijní činnosti při návratu řeckokatolíků do pravoslaví. V roce 1925 přijal mnišství ve skytu svatého Jana Křtitele v obci Dubová. Následující rok ho pražský arcibiskup (cařihradské jurisdikce) Savvatij vysvětil na diakona a o další rok později na kněze. Misijně působil v různých obcích, ale jakési stálé útočiště měl ve své rodné obci, kde si vybudoval skyt po vzoru staveb na Svaté hoře Athos. Tento velký modlitebník a postník zemřel v roce 1976 a odpočívá v hrobě vedle svého skytu. Mezi lidmi se jeho památka těší veliké úctě a zvažuje se jeho kanonizace.
Po sobotní liturgii a snídani se účastníci vydali do místního pravoslavného chrámu Narození Přesvaté Bohorodice, na jehož stavbě se podílel archimandrita Andrej Kolomacký. Mimo jiné v něm mohli obdivovat velmi staré bohoslužebné knihy a uctili ikony, které patřily otci Ignatijovi. Poté se přesunuli do dřevěného kostelíčka sv. archanděla Michaela z roce 1718, který využívá řeckokatolická církev. Kostel je národní kulturní památkou a nachází se v něm ikony starší než on sám.
To už se ale přiblížil hlavní program setkání, a to pouť. Ta začala v 17 hodin krátkým molebnem v sousední obci Ulič. Po něm se šlo za zpěvu duchovních písní asi tříkilometrovým pochodem ke skytu. U něho se poutníci postně (přesto velmi chutně) tělesně občerstvili, pročež následovalo malé svěcení vody. Tím začalo všenoční bdění, které trvalo až do rozbřesku. Po svěcení vody totiž následovala večerní s litií, pak jitřní, akathist k Přesvaté Bohorodici Počajevské, kající kánon k Pánu Ježíši Kristu, modlitby před svatým přijímáním a před druhou hodinou ranní začala svatá liturgie. Všenoční bdění vyžadovalo od poutníků vytrvalost a sebezapření, protože kromě únavy se museli potýkat také se zimou. Přesto kolem čtvrté hodiny ranní odešli spát duchovně posilněni.
Ale už v devět hodin dopoledne začínala druhá liturgie. Zatímco ta brzká se sloužila v kapličce přímo ve skytu, tato pozdní se sloužila v kapli vedle skytu. Zároveň ji sloužili i jiní kněží. V promluvách duchovní otcové připomněli odkaz otce Ignatie a zároveň i to, že svátek Proměnění Páně nás vyzývá v proměně nás samých.
Po liturgii následovala ještě panychida za otce Ignatie. Pak se věřící mohli posilnit dobrým obědem, a pouť skončila.
Nejen mladí pravoslavní tak měli možnost strávit společně nějaký čas, na hrobě misionáře se utvrdit ve víře, vzájemně se povzbudit a posílit bratrské společenství. Pro českého návštěvníka byla pouť obohacující také kulturně, protože na východním Slovensku přežívá tradice, se kterou v českých zemích nesetkáme. Pravoslaví je ve východoslovenských obcích podstatně rozšířenější než u nás, a tak tam velkou roli hraje tradiční lidová zbožnost. Ta se projevuje zejména lidovým zpěvem při bohoslužbách, ale také upřímnou vírou, která je mezi lidmi jasně cítit.
Daniel
