Ve zdravém těle zdravý duch, aneb sportování popravoslavnu
Že ve zdravém těle je zdravý duch, víme všichni díky známému úsloví. Možná by se k němu daly najít i výhrady, ale ty teď nechme stranou. Důležité je, že tento fakt si uvědomuje také Bratrstvo pravoslavné mládeže (BPM), a tak ve spolupráci s Pravoslavnou církevní obcí v Brně uspořádalo o víkendu 4. a 5. června Sportovní den a Den pravoslavné rodiny. Členové bratrstva se sešli už v pátek ve večerních hostinách v nádherných prostorách brněnské fary. Po uvítacím přípitku a skvělé večeři na zahradě se pak vyrazilo na večerní procházku Brnem. A nezapomněli jsme ani na misii…
Pravoslaví na Petrově
Tedy skoro… Když jsme dorazili před gotickou katedrálu na Petrově, napadlo nás, že bychom se mohli podepsat. Ale čím, jak a kam? Protože jsme nechtěli ničit místní památku, museli jsme se spokojit s fotografií. Jenže jsme neměli žádný transparent. A tak jsme si museli vystačit vlastními těly. Bylo nás přesně tolik, kolik písmen je ve slově PRAVOSLAVÍ plus jeden fotograf. Každý z nás tedy vytvořil jedno písmeno. No, výsledek nechť posoudí nezaujatí… Při návratu jsme zřejmě šlápli na bludný kořen a propadli se o pár století nazpět. Totiž – zabrousili jsme do středověké krčmy, v níž jsme počkali na posledního příchozího – Váňu z Prahy. Tato restaurace bývá přeplněná, a tak jsme ani nepočítali, když jsme do ní vcházeli, že v ní najdeme nějaké místo volné. Zajímavé je, že volný byl akorát jediný stůl. Nad každým stolem visela cedulka s některým ze středověkých povolání – kat, zbojník… A na nás vyšel mnich. Zajímavé na církevní setkání… Brzy ale Váňa přijel, a tak jsme se zvedli, navrátili se nejen do našich časů, ale i na faru a nám nezbývalo než se modlitbou povznést do nebeských výšin a odebrat se na kutě.
Kterak jsme se propadali
Sobotní den jsme začali svatou liturgií, při níž jsme si vyprosili požehnání na nadcházející den. Pak jsme se vydali do Moravského krasu na Rudické propadání. Procházka přírodou nás velice osvěžila a prolézání různých skalek a jeskyněk pobavilo. Jeden z nás ale přírodu nevnímal s pocitem lehkosti. Domluva někdy selže, a tak se stalo, že jsme se cestou do krasu minuli s Jaroslavem. Ten pak za námi sprintoval 15 kilometrů (zatímco my tuto vzdálenost z větší části ujeli autobusem). A aby to bylo ještě lepší, Jaroslav táhl na zádech asi třicetikilový bágl, aby nám mohl ukázat, jak se bojuje s japonskými meči.
Boj ano, ale v pravoslavném duchu
Když jsme se dostatečně pokochali přírodou, vrátili jsme se do civilizace, do Brna. Ale na žádné ulívání! Sešli jsme se s panem Davidem Sýkorou a jeho žáky, kteří nás seznámili s ruským bojovým uměním Systema. Jedná se o boj, který má úzkou spojitost s pravoslavím. Ačkoliv, jako v každém boji, jde o přemožení protivníka, jedná se o boj neagresivní. Základní myšlenkou je zlu neodporovat a vlastně ho nechat, ať samo sebe porazí. Pobavilo nás, že jeden ze způsobů obrany je evangelijní nastavení druhé tváře. Když nás někdo uhodí, opravdu nastavíme druhou tvář. Ale zároveň úderem ruky agresora přemůžeme… Základy sebeobrany, včetně obrany proti napadení nožem, jsme si vyzkoušeli i na vlastní kůži.
Po náročném dni jednomu vyhládne
To už se ale přiblížil čas večerní bohoslužby, a tak jsme se přesunuli do chrámu sv. Václava. Po duchovním modlitebním pokrmu se ale ozvala i naše tělesná schránka, která si žádala pokrm hmotný. O. Jozef s mátuškou a dcerou Táňou (která společně s Miladou měla celé setkání pod palcem) připravili doslova královskou večeři. O pečených kuřatech a klobáskách připravených na venkovním grilu se nám bude ještě dlouho zdát. Jenže každý den má svůj konec, a tak nadešel čas na večerní modlitbu, po níž už jen největší vytrvalci ještě chvíli zůstali u kytary a zpěvu.
Nechte maličkých přicházeti ke mně
Neděle ani nejde začít jinak než svatou liturgií, po níž jsme se přesunuli do Mariánského údolí. Právě tam proběhl Den pravoslavné rodiny. Péčí brněnské farnosti byl každý příchozí přivítán vynikajícím gulášem. Pro děti byly připravené různé hry, například skákání přes švihadlo na rekordy, za což si pak odnesly nějakou tu odměnu. Ti odrostlejší z nás se pak věnovali volejbalu nebo fotbalu. Milé překvapení bylo, když mezi nás zavítal i vladyka Jáchym. Mohli jsme si tedy od něj vzít biskupské požehnání.
Sám za sebe musím říct, že setkání se mi líbilo převelice. Děkuji všem organizátorům, zvláště pak o. Jozefovi s mátuškou za jejich obětavou péči. Děkuji také vl. Jáchymovi, že nás povzbudil svou návštěvou.
A že litujete, že jste na setkání nedorazili? Aspoň víte, na co se těšit a za rok to napravíte! 🙂
Daniel