Víkendové setkání pravoslavné mládeže v rámci konání valného shromáždění
Pátek
Již v pátečních večerních hodinách se sjelo několik mládežníků z celé České a Slovenské republiky do stověžaté Prahy, aby zde zahájili víkendové setkání. Po příjezdu byli všichni vyhladovělí a zmožení cestou, museli nabrat energii, a jak to tak bývá v čase vánočním, byl připraven pouze pokrm postní. I tak ale všem dodal potřebnou energii. Následovalo seznámení s novými tvářemi. Jak jinak, než formou hry, zavzpomínali jsme na předchozí valné shromáždění a seznamovací hrou, kterou jsme časově posunuli o tři roky, začali. Po utvoření dvojic musel každý partnerovi povědět o tom, kde bude za tři roky. Asi si umíte představit, jak to vypadalo. Po seznámení započaly večerní modlitby a po nich se někteří z nás odebrali ke spánku. Těm, kterým se ještě nechtělo spát, zabavilo vyprávění historek ze středních škol. Když už všichni vzpomněli na nezapomenutelné zážitky ze škol, odebral se i zbytek ke spánku.
Sobota
Sobotní ráno nemohlo začít jinak, než probuzením, pro někoho lehce, pro někoho velmi těžce. Následovala snídaně, která jen přispěla k dokonalému probuzení. Po snídani se všichni odebrali do katedrálního chrámu zasvěceného svatým Cyrilu a Metoději.
Po příchodu Jeho Blaženosti vladyky Kryštofa započala svatá liturgie. Během ní přicházeli další mládežníci. Po liturgii se naši mladí přesunuli do hotelu Icon kde už čekal oběd a bohaté pohoštění.
Tam vladyka zahájil naše duchovní setkání, jak jinak než modlitbou. Seč byla připravena technika, kterou mohl vladyka využít, bezpečně uložený mikrofon nebylo možné v tu chvíli najít, naštěstí se ale po chvíli našel a bylo možné využít ozvučení celého sálu. Vyprávěl o historii hotelu a vzdálené budoucnosti budovy. Také zmíni, že mládež není budoucnost, ale současnost.
Zmínil také výsledky sčítání lidu a počet pravoslavných věřících u nás. Ale vzhledem k tomu, že tato otázka byla nepovinná, nelze brát výsledky jako směrodatné. Také nás poprosil, abychom se na chvíli zamysleli a nahlédli do svého nitra a našli ten kousek Boha v nás. Nebo se ho alespoň pokusili nalézt.
Následně předal vladyka slovo prezidentovi bratrstva Ivo Vrobelovi, který složil funkci prezidenta.
Vzhledem k tomu, že na shromáždění dorazil nemalý počet mládežníků, muselo proběhnout opět krátké seznámení. A jak jinak, než v podání našeho skvělého víceprezidenta Viktora, na hry zkušeného a učeného. Hra probíhala následovně: Každý zmínil oblíbený měsíc. Po seřazení nás Viktor rozdělil do skupinek po ročních obdobích a následně zamíchal. Náš partner musel přijít po sérii otázek na naše oblíbené období. Ale vzhledem k časovému limitu někteří nepochopili zadání a tak se dikutovalo o všem možném. I přesto hra splnila svůj účel a více nás seznámila.
Následoval výborný oběd a také výtečné koláčky. Kdo by to byl řekl, jak skvěle mohou chutnat opečené brambory se špenátem. Každý si mohl nabídnout jak čaj, tak kávu a nechyběla ani voda, nebo džus. Pro nás to byla královská hostina.
Po obědě měl ještě menší přednes prezident bratrstva na Slovensku Alexandr Haluška. Následně započal víceprezident Viktor Dutko přednes zpráv o činnosti BPM za rok 2011. Nutno podotknout, že kdyby na akce tohoto typu nejezdily její členové, bylo by plánování veškerých aktivit zbytečné. Neplánovanou součásti byl i kousek zábavného vyprávění ze setkání ve Františkových Lázních.
Následovala kandidatura a představení kandidátů na funkce prezidenta, víceprezidenta, koordinátory pro Čechy a Moravu, pokladníka a edičního radu. Následovaly volby a všichni kandidáti byli nakonec zvoleni. Nakonec zazněly nápady některých členů, které by bylo možné do budoucna využít.
Po oficiálním skončení se někteří vydali jinou cestou, než tvrdé jádro BPM. To se ale vydalo s naším vůdcem, bratrem Jiřím, na Olšanské hřbitovy ke chrámu zesnutí přesvaté Bohorodice, kde se naše skupinka seznámila s historií chrámu a také nahlédla do míst, kam se člověk běžně nepodívá. Do krypty. Také jsme uctili památku zesnulých Archimandrity Silvestra a metropolity Doroteje.
Následovalo přesunutí se zpět ke chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Tam jsme také zavítali do krypty a vylechli si několik málo informací o atentátu na říšského protektora Reinharda Heidricha a následném ukrývání parašutistů v prostorách kostela. Po kráké prohlídce prostor jsme se vydali zpátky do chrámu, kde nás přivítal duchovní otec Jaroslav Šuvarský a pověděl nám ještě něco málo k historii chrámu, parašutistům a také zmínil vladyku Gorazda. Po večerní bohoslužbě se mládežníci vrátili do společných prostor, kde je už čekala vydatná večeře po náročném dni.
Několik nově příchozích se opět muselo seznámit s novými tvářemi a tak se neustále obměňovaly skupinky až došlo k rozloučení několika členů, které již čekala cesta domů. Opustit nás musel i nově zvolený prezident Martin Létal i víceprezident Viktor Dutko. Následovaly večerní modlitby a někteří se již přesunuli do postelí a uchylovali se ke spánku. Kdo měl ještě chuť na pivo, tak vyrazil do místní putyky.
Neděle
Nedělní ráno bylo opět nepříjemné a tak bylo nedobrovolné odřeknutí se snídaně. Nedostatek času nás hnal do chrámu. Na nedělní liturgii přišlo tentokrát docela málo lidí. Ale pro nás jedině dobře, alespoň jsme se nemuseli mačkat. Nabízené hromadné zpovědi někteří využili a někteří šli dokonce k přijímání. Po skončení následovalo balení věcí a úklid. Když bylo vše hotovo, následoval oběd, konečný úklid a předání místa.
Nyní nálsedovalo rozdělení slovnenských účastníků a českých. Zatímco Slováci již směřovali na Slovensko, naši se vydali na Pražský hrad. Tam totiž probíhala výstava s názvem Carský dvůr po žezlem Romanovců — Poklady moskevského Kremlu. Nás nejvíce uchvátily Ikony, kvůli kterým jsme na výstavu zavítali. Když měli všichni, až na jednoho, všechno přečtené, odebrala se naše skupinka uctít památku zesnulého bývalého prezidenta Václava Havla, který ten den ráno zemřel.
Závěrem se všichni rozloučili s tím, že se těší až se spolu opět setkají.
Václav
