Pravoslaví v české republice není otázkou zvyku, daní tradici či pokoření se nějaké autoritě. Pravoslaví v České republice je svobodná volba lidské duše, její směřování k Boží pravdě, její sjednocení s Církví Kristovou. I suchá oficiální statistika mluví o tom, že Pravoslaví je nejvíce se rozvíjející a rostoucí křesťanská církev v České republice. Pravděpodobně proto přichází do našich chrámů mládež. Duchovní vůdcové mnohých církví pláčou a naříkají nad tím, že mládež obchází jejich chrámy stranou. A skutečně je varovným příznakem, když mladé pokolení s opovržením zavrhuje víru svých otců. Pastýři takových církví by se měli nad mnohým zamyslet. Svoji Církev však Hospodin ochraňuje. A mladé upřímné srdce cítí, kde je ona Svatá Obecná Apoštolská Církev.
Velmi dobře si pamatuju den, kdy jsem se seznámila s Bratrstvem pravoslavné mládeže. Bylo to přesně před rokem. Šla jsem a přemýšlela: «Co to je za div divoucí — pravoslavná mládež?» Možná si mnozí pod těmito slovy představí obraz mladého člověka s přísným pohledem vysíleného a zamračeného postem nebo dívku s očima skloněnýma dolů, v šátku neurčité barvy a sukní až do paty. Místo toho jsem spatřila veselé, přívětivé, společenské lidi, jejichž obličeje ozařovali světlé úsměvy. Ale hlavně podezřívavý skeptik, který byl ve mně, souhlasil s tím, že jsou to všichni úplně normální adekvátní lidé. Ne nadarmo je jednou z křesťanských ctností duchovní bdělost. Mimo jiné jde o potřebu čestného a jasného pohledu na sebe sama a na okolní svět. Současný člověk zmatený sektami, které ho ze všech stran obklopují, má sklon vidět ve všem, co se sjednocuje na náboženském základě, další sektu. Ale podobné podezření se rozplyne při prvním setkání s pravoslavnou mládeží. Co dělá mládež v sektě? Každý, kdo má hořkou zkušenost z kontaktu s nimi odpoví bez váhání: „mluví o Bohu“. Vždyť tam, kde není Duch Svatý, zůstává pouze lidská mnohomluvnost. Při každé vhodné příležitosti zavádí řeč na Bibli. Členové sekt jakoby cítili, že s nimi Bůh není, neustále o něm mluví, mluví a mluví snažíce se Ho Samého vykompenzovat svými slovy. Pronáší naučená slova z Bible, ale nemají ani kapku zkušenosti z pochopení smyslu těchto slov.
Pravoslavná mládež žije v Bohu. Místo slov máme modlitební obecenství a eucharistickou jednotu. Vzpomínám si ještě na jedno naše setkání. Bylo to brzy zjara v jedné vesnici nedaleko Kroměříže. Po skromné večeři zůstali všichni v jídelně a jednoduše se seznamovali a povídali si v malých skupinkách. Mnohé z těchto lidí jsem viděla poprvé v životě. A náhle moje srdce naplnila nějaké světlá radost. Jako by v něm rozkvetly lilie a zvonil malý větřík, ve kterém se vznášely květy růží, barevní motýlci a zvučné zářivé křišťálky. Zdálo se, že každého z těchto lidí neznám prostě dlouho, ale neuvěřitelně dlouho – miliony let. Znám jejich zvyky, odstíny emocí na jejich tvářích, veškerou intonaci hlasu, můžu odhadnout každé další slovo a pohyb. Hlavní ale je, že jsem si jista, že v srdci každého z nich poletují titíž motýlci a zvoní tytéž zvonky. Co to je za zvláštní pocit? Následující ráno jsem se probudila s myšlenkou, že jsem poprvé v životě pochopila, co je to obraz Boží v člověku. Konečně jsem pochopila smysl slov „Kristus uprostřed nás“! Bez žádné teorie, žádné dogmatiky, bez žádných domněnek. Je tady s námi v každém z těch, kdo je stvořen k Jeho obrazu a podobě.
Obnovené Bratrstvo pravoslavné mládeže existuje v České republice od roku 1994. Každý z mladých bratrů a sester se snaží poskytovat přiměřenou pomoc svým farnostem – někdo zpívá nebo čte v chrámu, někdo přisluhuje v oltáři, jiní v chrámech uklízí nebo připravují pohoštění. A několikrát do roka se spolu v nějakém městě schází a skvěle tráví čas naplněný kromě duchovního obecenství také kulturními, sportovními nebo vzdělávacími akcemi. Někde pravoslavní mládežníci z Čech a Moravy vyjedou na návštěvu ke svým bratrům a sestrám v jiných zemích – Polsku, Rakousku, Ukrajině a dal. Tentokrát, v sobotu 24. listopadu, se mládež sjela do Prahy, aby vyřešila několik organizačních záležitostí, zvolila své nové vedení, připomenula si události tohoto roku či se podělila s plány na ten příští. Každý měl co říct. Pražáci například vyprávěli o svých Biblických setkáních probíhajících každý týden, na kterých mládež studuje Písmo Svaté v domácí atmosféře při šálku čaje. Mluvilo se i o důležité události, kterou očekává celý pravoslavný svět v příštím roce – oslavy 1150 výročí od příchodu svatých apoštolům rovných bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Den však začal Božskou Liturgií, kterou sloužil vladyka Kryštof v katedrálním chrámu sv. apoštolům rovných Cyrila a Metoděje a skončil všenočním bděním v chrámu sv. Mikuláše v Dejvicích. Večer se pak mládež, jak se i na mládež patří, radovala z dlouho očekávaného setkání, veselila se a bavila.
Ale ať by bylo na takových setkáních veselo jakkoli, nikdo ani na minutu nezapomíná na to nejdůležitější ve svém životě. Setkali jsme se, pobavili jsme se, podělili novinkami, posmáli. Zítra je ale liturgie, Přijímání, a tak je třeba nechat si čas na modlitbu, připravit se ke zpovědi, obrátit se k Pánu se slovy: „Bože, očistiž mne hříšného“, abychom zítra s pokorou přijali Tělo a Krev Kristovu. Vždyť právě to nás sjednocuje. Pravoslaví není zájmový kroužek. Pravoslavní křesťané přijímají z jednoho kalichu a stávají se tělem Kristovým. „Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.“ (1 Kor. 12,27)
Naděžda
