…pojedeme, nepojedeme? Jednoho srpnového pondělí byly hlavy několika mládežníků plné podobných otázek a mnoha otazníků. Někdo čekal od rána v Pardubicích, jiní v Brně, někteří doma…všichni věci sbalené a doufali, že dorazí do známého poutního místa na západní Ukrajině – Počájevské lavry. Kolem půlnoci se sen začal stávat skutečností, mikrobus se zaplnil poutníky, připojilo se další poutnické auto a společně jsme zamířili k hranicím. V úterý večer jsme již stáli v Uspenském soboru ohromeni duchovností tohoto místa. Během následujících dnů jsme navštívili ženský monastýr v Kremenci, ponořili se do pramene sv. Anny, poklonili se u ostatků sv. Joba a Amfilochije Počájevského, pravidelně se účastnili bohoslužeb a pochutnávali si v monastýrské jídelně. Dny rychle ubíhaly a přiblížil se pátek, kdy jsme se vydali na zpáteční cestu. Domů nás bezpečně dovezl o. Nikolaj a b. Tadeáš, kterým moc děkujeme, že jsme pouť mohli vykonat.
Máša
