Koncem září se o prodlouženém víkendu vydala skupina sedmi mládežníků z Čech a Moravy na, pro některé dalekou, pro jiné nedalekou, cestu do hlavního města sousedního Rakouska. V něm od letošního září žije nejenom jeden aktivní člen našeho Bratrstva, ale také asi půl miliónu pravoslavných křesťanů z různých zemí jižní a východní Evropy, což z pravoslavné Církve činí druhou nejpočetnější církev v Rakousku. To byl také jeden z důvodů, proč se s požehnáním biskupů působících v Rakousku organizovalo první všepravoslavné setkání mládeže žijící v Rakousku, resp. ve Vídni, avšak přijeli i hosté ze zahraničí (my a skupina německých mládežníků z Mnichova).
Naše česká delegace postupně přijížděla do Vídně během pátečního odpoledne. Ti, co přijeli dřív, stihli navštívit ještě letní sídlo Habsburků – zámek Schönbrunn a využít babí léto procházkou po zámeckých zahradách. K večeru jsme navštívili nově postavený srbský chrám sv. Vzkříšení, kde každý den slouží večerní bohoslužbu. Chrám je zevnitř vypsán krásnými byzantskými freskami, nachází se v něm rozsáhlý obchůdek s ikonami a dalším církevním zbožím, které si věřící mohou bez problému pořídit a nemusí pro ně jezdit na Ukrajinu nebo do Ruska, tak jako u nás… Poté nás bratr Prokop, studující od letošního roku na vysoké škole ve Vídni, provedl noční Vídní. Den jsme ukončili společnými večerními modlitbami v hostelu nedaleko centra.
V sobotu ráno jsme se vydali téměř na okraj Vídně, kde se nachází Křesťanský pedagogický institut, v jehož prostorách se konalo setkání vídeňské mládeže. Sotva jsme vešli dovnitř, hned se nás chopil tým, jenž měl na starosti hladký průběh celé akce. Milým překvapením bylo, když na nás jeden z organizátorů začal mluvit česky, jak se ukázalo, šlo o syna otce Alexandra Lapina. Po registraci a obdržení materiálů k dnešnímu dni, jsme se přesunuli do sálu, kde již začala archijerejská Liturgie. Pohled na plný sál (více než 400 mladých pravoslavných křesťanů), dva biskupy a množství duchovních, byl vskutku působivý. Modlitby a zpěvy se nesli v německém, řeckém, církevně-slovanském i rumunském jazyce. Po Liturgii vystoupilo několik řečníků s krátkými proslovy, které byly ukončeny pozváním na oběd, po němž jsme šli připravovat prezentaci Bratrstva pravoslavné mládeže v ČR a také ukázku pletení čotek. Připravili jsme pár fotografií z našich akcí, literaturu o organizaci SYNDESMOS a o našem BPM, odpovídali jsme na otázky a sestra Ludmila učila zájemce vázat čotky. Po chvíli začaly workshopy, na něž se zájemci přihlašovali předem přes internet. Celkem bylo na výběr deset témat, z nichž jsme se účastnili workshopu o pravoslavném zpěvu a o manželství a vztazích. Nutno přiznat, že organizátoři měli vše připraveno na velmi vysoké úrovni a tak když jsme se po čtvrté hodině odpolední loučili, panovala srdečná a milá atmosféra. Všichni jsme se sešli opět ve velkém sálu, shlédli jsem již zpracovanou prezentaci fotografií z dnešního dne s komentářem, poslechli jsme si zpěv Agni Parthene, který si nacvičila na workshopu o pravoslavném zpěvu část mladých, společně se vyfotili a přislíbili, že za rok se sejdeme znovu, dá-li Pán.
Tím však pro nás nabitý sobotní den nekončil. V ruském chrámu sv. Mikuláše začínalo právě všenoční bdění, když jsme se k němu ze setkání v pedagogickém institutu dostali. Tento chrám je opravdu jednou z perel Vídně. Celý chrám je zvenku i zevnitř nově zrestaurován. Bohoslužby zde odrážely vysokou liturgickou kulturu. Sbor zpíval velmi vkusně a modlitebně, a tak celá bohoslužba uběhla až příliš rychle. Po promluvě jednoho z místních otců na konci bohoslužby byla přítomná mládež pozvána na pravidelné moloďožki – setkání po sobotním všenočním ve spodních prostorech chrámu, kde kromě spodního chrámu jsou k dispozici prostory pro posezení s kuchyňkou. Setkávání mládeže vede obětavá a energická regentka chrámu sestra Taťána. Navzájem jsme se představili, zhodnotili dnešní den, ukázali jsme fotografie z našich akcí a shlédli film o životě apoštola Pavla. Společné chvíle jsme ukončili přáním pokračovat v našich kontaktech, a tak snad ještě letos uskutečníme mezinárodní setkání na území ČR.
V neděli jsme zajeli na sv. Liturgii opět do chrámu sv. Mikuláše, neboť na nás tato farnost velmi zapůsobila. O zdravém duchu a moudrém vedení jejich kněží může svědčit i to, že během sobotního všenočního a nedělní Liturgie přistoupilo mnoho z věřících k svaté tajině pokání a následně pak k Přijetí svatých Kristových Tajin.
K domovu jsme se začali ubírat opět postupně, někteří hned po Liturgií, jiní se ještě stihli posilnit a popít vídeňskou kávu a někteří dokonce oddechnout v jednom z vídeňských parků.
Za krásný a inspirativní víkend děkujeme všem organizátorům prvního všepravoslavného setkání mládeže a především Hospodinu Bohu, že nám dopřál zažít tolik krásných chvil ve společenství věřících Církve.
Martin
